9/18/2018

Hlasování o Maďarsku není o ochraně demokracie a evropských hodnot. Je znovu jen o politice.





Evropský parlament odhlasoval minulý týden poměrem 448 ku 197, že existuje závažná možnost porušení Smluv ze strany Maďarska a doporučil tak Radě EU, aby zahájila s Maďarskem řízení o porušení hodnot, na nichž je Unie založena dle článku 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU).

Parlament hlasoval o zprávě vypracované europoslankyní Judith Sargentini z nizozemské trany zelených (GroenLinks), na základě níž a podle důkazů v ní uvedených rozhodoval o postoupení záležitosti Radě. Zpráva kritizuje Maďarsko v oblastech svobody projevu a vyznání, nezávislosti soudnictví, přístupu k migraci, svobody akademické, svobody sdružování a také rovnosti mezi pohlavími. Europoslanci, kteří hlasovali proti jsou nyní osočováni z toho, že podporují omezování svobod a demontáž maďarské demokracie ze strany Orbánovy vlády, která má porušovat základní hodnoty, na nichž stojí dnešní Evropská unie. Nicméně toto je velmi zjednodušující deskripce celé situace. 

Principiální problém spočívá v tom, že dichotomie ,,Buď hlasujete pro zprávu Sargentiniové, nebo souhlasíte s kroky Orbánovy administrativy a napomáháte legitimizovat podrývání hodnot EU“ je nepravdivá. Je velký rozdíl mezi souhlasem s Viktorem Orbánem a jeho vládnutím a hlasováním proti zprávě poslankyně Sargentiniové. Je možné kritizovat Viktora Orbána a přesto nehlasovat pro návrh, který je podpořen dokumentem, jenž je svou povahou mnohem blíže obyčejnému politickému manifestu proti sociálnímu konzervatismu než nezávislé parlamentní studii. Zpráva Sargentiniové je totiž postavena na velmi pofidérních základech a obsahuje řadu tvrzení, jenž vyvolávají o její objektivitě a profesionalitě přinejmenším silné pochyby. 

Namísto toho, aby se zpráva věnovala problematice nezávislosti soudnictví, svobody tisku a projevu, což jsou oblasti, kde objektivně existují rezervy v maďarské legislativě a které mají být primárním cílem zájmu orgánů EU, pokud chtějí skutečně zajistit dodržování Smluv, dle kterých Unie funguje a jenž, jak říká známá právní zásada, je nutno dodržovat, je zpráva přeplněna tvrzeními, které nemají s právem a plněním závazků, vyplývajících z unijního práva žádnou spojitost a která jsou čistě politické povahy a jsou kritizována nikoli pro protiprávnost, nýbrž pro nesoulad s ideologickým naladěním vůdčích představitelů Evropské unie a pro jejich konzervativní povahu, která je zcela nepochybně trnem v oku i autorce zprávy Judith Sargentiniové, u níž díky stylu, jakým je její zpráva sepsána a jejím rétorickým obratům pozorujeme klasické progresivní rozhořčení nad politickými kroky tradicionalistické povahy, které by ale v tak závažné věci, jako je zpráva, rozhodující o dalším postoji Unie k jedné z členských zemí ve věci porušení Smluv, nemělo mít žádné místo. Sargentiniová si svůj úkol sepsat oficiální doporučující stanovisko zprivatizovala do soukromého vyjádření vlastní politické agendy a europoslanci jí tuto činnost svým hlasováním posvětili. 

Zarážející je již to, že se zpráva vůbec věnuje otázkám, jako jsou stejnopohlavní sňatky, potraty či tzv. genderové stereotypy ve společnosti. Právně závazná Listina základních práv EU explicitně označuje otázku podoby manželství coby záležitost, spadající plně do kompetence členských států (článek 9). Přesto nyní oficiální zpráva Evropského parlamentu kritizuje maďarské pojetí rodiny otec-matka-děti coby ,,zastaralé a vycházející z konzervativních přesvědčení“ (stanovisko Výboru pro rovnost pohlaví, bod H.). Zpráva se dále pohoršuje nad tím, že maďarská legislativa dostatečně nezakazuje diskriminaci na základě genderové identity (odst. 48), kritizuje naladění maďarské společnosti směrem k osobám, hlásícím se k hnutí LGBT a ,,přetrvávající patriarchální stereotypní postoje k postavení žen ve společnosti“ (odst. 45). Jak porušují zmíněné kritizované věci ustanovení Smluv a představují ohrožení evropských hodnot? Zpráva sama říká, že jde o ,,naladění společnosti“, tedy nikoli o státem prosazovanou legislativu, která by odporovala unijním předpisům. Copak můžeme sankcionovat maďarskou společnost za to, že není otevřená progresivním změnám a nepodporuje transformaci společnosti, jak si ji představují funkcionáři EU a autorka zprávy Sargentiniová? Zde již nejde o obavu z porušení evropského práva a ohrožení demokracie, zde jde o apokalyptickou levicovou vizi konce demokracie z důvodu víry v to, že manželství je svazkem muže a ženy a muž, cítící se ženou není ženou, nýbrž stále mužem. 

Obdobně se zpráva staví k tzv. ,,sociálním právům“. Maďarsko je terčem kritiky za to, že má nedostatečnou výši starobního důchodu, podpory uchazeče o zaměstnání a ,,velmi nízkou přiměřenost dávek v nezaměstnanosti“ (odst. 72 a 75). Toto jsou ekonomické záležitosti, zůstávající v pravomoci členských států a odsuzovat Maďarsko na základě toho, že málo rozdává z cizích peněz a poslankyně Sargentiniová by ráda ještě větší redistribuci a větší socializační kroky, je jednoduše nesmyslné. 

Zpráva Judith Sargentiniové je sepsána diletantským způsobem. Autorka místo aby předložila seriózní dokument, jehož text by byl nestrannou analýzou problémů, plynoucích z činnosti maďarské vlády, odprezentovala zaujatou směs vlastních ideových postojů, podepřenou stanovisky subjektů, které ani nestranné ve vztahu k Viktoru Orbánovi být nemohou, jako např. Středoevropská univerzita, transgender sdružení ,,Transvanilla“ nebo Amnesty International, která se z respektované organizace, poukazující na reálné porušování svobody v autoritářských a totalitních zemích postupně stala obyčejným nástrojem liberálního politického tlaku. Nejdůležitější je však to, že celá zpráva a provedené hlasování ničemu nepomůže a efekt bude naopak čistě negativní. Pro orgány EU je jen dalším utvrzením v jejich současném absolutním odtržením od reality a pro Orbánovu vládu je naopak účinným nástrojem, jak před vlastním národem posílit svou image neomylného zastánce maďarského lidu. Je to pouze krok, vedoucí k zesílené polarizaci uvnitř Unie, krok, který je symptomem trvajícího celounijního problému rozdělení, nestability a snah o další centralismus, nikoli pokusem o pomoc k jeho řešení. Hlavní závada je ne ve výsledné podobě zprávy o Maďarsku, je v tom, že bylo umožněno o takové zprávě hlasovat. I zpráva Sargentiniové obsahuje desítky případů, v nichž je zmíněno, že bylo Maďarsko upozorněno na trvající závady, a tak podniklo kroky, směřující k nápravě. Proč namísto toho, aby se podobný postup opakoval a bylo dosaženo pokroku ve sférách, kde má Orbánova vláda opravdu co změnit, bylo nyní vyvoláno hlasování, které přinese více škody než užitku, respektive vůbec žádný užitek? 

Evropský parlament tím, že odhlasoval materiál, jaký vypracovala poslankyně Sargentiniová, přispěl jen k prohloubení vzájemné nedůvěry a poskytl další účinný náboj populistům, jako jsou Marine LePen nebo Tomio Okamura, kteří ho před příštími volbami velmi ochotně vystřelí. Schválení onoho manuálu evropského progresivisty, zabaleného do obalu s názvem ,,Snaha o obranu evropských hodnot a demokracie“ je projevem politikaření na evropské úrovni a Parlament učinil další nerozvážné gesto, dokazující, že orgány EU, tedy jejich nynější představitelé, jsou součástí krize, s níž se v Unii potýkáme, a ani vzdáleně netuší, jak přispět k jeho řešení. 



9/07/2018

Jak progresivismus produkuje falešné hrdiny



Společnost Nike zahájila novou reklamní kampaň se sloganem ,,Believe in something. Even If It Means Sacrificing Everything“, tedy ,,Věř v něco. I kdyby to znamenalo obětovat vše“. Tváří této kampaně se stal Colin Kaepernick, hráč amerického fotbalu, který vstoupil do povědomí široké veřejnosti svým pokleknutím při hraní americké hymny, čímž chtěl dát najevo svůj protest proti údajné přetrvávající institucionální rasové nesnášenlivosti ve Spojených státech a zejména policii, která je obviňována levou částí politického spektra z rasismu, který prý stojí za případy, při nichž policisté zastřelí člověka černé pleti. Kaepernick je pro americkou levici hrdinou, příkladem odvahy, za níž ho postihl trest, jen proto, že se postavil za správnou věc.

Potíž je v tom, že Kaepernick žádným statečným hrdinou není.





Gesto pokleknutí během americké hymny je gestem despektu, despektu k Americe jako takové a ideálům, na nichž byla vystavěna a díky kterým je Amerika taková, jaká dnes je-zemí svobody, ekonomické prosperity a výjimečného společenského ducha, plynoucího právě z oněch zdánlivě prostých idejí přirozených práv člověka, svobody, osobní odpovědnosti, spravedlnosti a rovnosti před zákonem. Hymna USA je symbolem všech těchto hodnot a také těch, kteří za ně byli ochotni položit vlastní život, obětovat se pro dobro ostatních, proto, aby jiní mohli z oněch principů čerpat i nadále a požívat plodů, jenž nese příslovečný strom svobody.


Kaepernick se rozhodl tyto hodnoty svým postojem zneuctít, a za to je progresivní levicí glorifikován coby novodobý hrdina a představitel odporu proti nespravedlnosti a rasové diskriminaci. Je třeba říci, že Kaepernick má mít možnost učinit gesto, jaké učinil, aniž by se musel bát sankce ze strany státních orgánů. Je chráněn prvním dodatkem Ústavy a pouze využil své právo na svobodný projev. Avšak proto není hrdinou. Co musel Colin Kaepernick obětovat? Jeho hráčské výsledky již před jeho protestem nebyly nijak oslnivé a sám se následně rozhodl stát volným hráčem a ukončit kontrakt se svým klubem. Nebyl vyhozen, nebyl vyštván. Kaepernick poté měl jistou dobu potíže najít nové zaměstnání. Ale nabídky nakonec přišly-sám je odmítl. Nyní se stal propagátorem jedné z nejbohatších sportovních firem na světě, což mu vyneslo tučný honorář. To je ona ,,oběť“? ,,Obětování všeho“? Toto je dle progresivistů hrdinství?

Hrdinství a odvaha znamenají, že jsme ochotni sami se obětovat pro druhé, že vystoupíme ze své komfortní zóny a riskujeme někdy i to nejcennější pro vyšší mravní hodnoty, že sami sebe upozadíme, abychom pomohli jiným, bez očekávání uznání nebo odměny, ale pouze pro to, že je to správné. Ti, kdo oslavují Kaepernicka coby hrdinu, to však takto nevnímají. Hrdinství v progresivním pojetí znamená, že se postavíte za jeden určitý ideologický směr a konáte tak, abyste podpořili jeho politickou agendu. Mravnost a vyšší principy jsou zcela irelevantní, na jejich místo nastupuje politika. Odvaha je nahrazena pouhou absencí slušného chování a dochází tak k naprostému zničení její podstaty a překroucení jejího významu. I proto jsou jako hrdinové vnímáni lidé jako Colin Kaepernick nebo feministky, vykřikující nahlas svá hesla během senátního slyšení o potvrzení soudce Kavanaugha na Nejvyšší soud, zatímco nedávno zesnulý senátor John McCain, válečný veterán, který bojoval za svou zemi a přežil několik let mučení ve vietnamském zajateckém táboře, raději než aby přijmul propuštění z protekčních důvodů, je i po smrti terčem nechutných ataků a urážek na sociálních sítích a označován za ,,vraha“.

Ideologie liberální levice má jednu signifikantní výhodu: má velmi silný a efektivní primární dojem. Cílí na lidské emoce a díky manipulativnímu podání událostí, ignoraci faktů, kamuflované o to větší urputností při pokusech o diskreditaci těch, kteří na ni poukáží a schopnosti rychle označit viníky problémů, s nimiž chce bojovat, si získává nezanedbatelnou podporu zejména mezi mladými lidmi.

Ostatně, kdo by chtěl rozporovat tvrzení, že v USA stále panuje rasismus, když slýcháme o lidech černé pleti, zastřelených policisty bez důvodu? Komu by se nelíbilo, kdyby zdravotní péče byla právem všech lidí? Kdo by byl proti zdanění korporací a nejbohatšího 1% lidí, když neplatí do rozpočtu svůj spravedlivý podíl? Proč by žena nemohla rozhodnout o svém těle a jít na potrat? Jak může někdo nevidět, že Donald Trump je fašista a jím nominovaný soudce Brett Kavanaugh chce ženy připravit o jejich práva a je hrozbou pro demokracii? Copak někdo stále nevidí, že kapitalismus selhal a socialismus je řešením, když v kapitalismu bují chudoba, ekonomické nerovnosti a bohatí rozhodují o životech chudých?

Toto jsou obvyklé progresivní mantry, které výborně zabírají a mají vskutku působivou image. Pokud jim uvěříte a začnete je prosazovat, je pro Vás již velmi snadné vidět ty, kdo činí totéž jako hrdiny, jako odvážné bojovníky za utlačované proti zastaralým konzervativním představám o tom, jak by společnost měla fungovat.

Nevadí, že kupříkladu problematika rasismu mezi policisty, proti němuž Kaepernick protestuje, se dnes nezakládá na statistických datech a není podložena fakty. Statisticky je dokonce o celých 24% méně pravděpodobné, že lidé černé pleti budou policií zastřeleni, než je tomu u lidí bílé pleti, a to i když jsou ozbrojeni. Nebo že afroameričané tvoří 13% americké populace, zhruba 15% populace v 75ti největších městech a přesto v nich mají na svědomí 57% všech vražd, 62% všech loupeží a 45% všech napadení a je tak samozřejmě mnohem větší šance, že při konfrontaci s policí může dojít ke střelbě. Nebo že Michael Brown, černošský mladík, po jehož zastřelení policisty ve Fergusonu v Missouri propukly nepokoje, nebyl zabit policistou bezdůvodně, ale proto, že nejprve kradl v místním obchodě, následně utíkal a pokusil se dokonce policejnímu důstojníkovi z auta sebrat zbraň. Nebo že od přijetí programu tzv. ,,Great Society“ za prezidenta Lyndona Johnsona v roce 1964, který začal poskytovat matkám samoživitelkám vládní finanční podporu, se procento dětí v černošské komunitě, vyrůstajících bez otce postupně zvýšilo z 21% až na 72%, což je právě jeden z faktorů, proč kriminalita mezi muži černé pleti dosahuje zmíněných výšek.
Důležité je, že se musí vytvořit problém, jenž je možné využít, možné někomu klást za vinu a pokud se někdo těm, kdo jsou údajně vinni veřejně postaví, jako to udělal Colin Kaepernick, pak je hrdinou, ačkoli vše, co dělá je, že využívá své právo vyjádřit se, za což mu nehrozí žádná zákonná sankce.

A toto není rasismus, naznačování, že afroameričané jsou přirozeně od narození kriminálníci, nebo že se nenajde v celých USA policista, který je skutečně rasistou. Samozřejmě, že rasismus je odpornost, která v civilizované zemi nemá místo. Ale není hrdinstvím, když někdo záměrně projeví neúctu k symbolu vlastní země, který reprezentuje i ty, kteří za jeho vlastní svobodu tento symbol pošlapat položili život, aby ukázal protest proti něčemu, co se ani nezakládá na pravdě, a následně ještě na svém konání vydělal a prohlašoval se za oběť, která se musela všeho vzdát.